- 1522 – první písemný záznam o Vojenicích. Václav Hlaváč prodává panství Vilémovi z Pernštena
- 1694 – panství zakoupeno rodem Šternberků, který obec vlastnil až do r. 1848 a přilehlé lesy do r. 1930
- 1848 – zrušení roboty, správa obce přešla do rukou rychtáře a zastupitelstva. Prvním rychtářem byl ustanoven p. Frant. Říčař
- 1871 – výstavba silnice mezi Vojenicemi a Voděradami
- 1889 – stavba dřížeňské kaple
- 1900 – přidělení hostinské koncese p. Jos. Mrázkovi a p. Jos. Tomkovi
- 1902 – návrh na zřízení školy ve Vojenicích zamítnut okresním hejtmanstvím
- 1910 – průlet Halleyovi komety sledovali lidé s úžasem i bázní. Ve Vojenicích byly dva obchody se smíšeným zbožím
- 1914 – mobilizace – do armády jsou povoláni muži do 37 let
- 1916 – odevzdání zvonu z kaple pro válečné účely. Zavedení letního času
- 1919 – koupě nového zvonu o váze 40kg. Odtržení od okresu Kostelec n/O a přiřazení k Opočnu
- 1920 – obnovení činnosti spolku Orel a založení spolku Sokol ve Voděradech. Vojeničtí občané byli členy obou spolků
- 1926 – počet skotu v obci: 225 kusů, počet prasat: 126, Cena chovné krávy 3000,- Kč, cena 100 kg prasete: 1000,- Kč
- 1927 – zrušení hospody U Rejzků, č.p. 11
- 1930 – obec koupila dřížeňské lesy o výměře 56ha
- 1931 – první automobil v obci vlastnil p. Jos. Mrázek – Praga Pikolla
- 1933 – založení organizace republikánského dorostu a postavení památníku padlým v 1. sv. válce
- 1941 – Heidrychiáda – obklíčení obce německou armádou a prohledávání všech stavení, zda nejsou ukrývány zbraně. Našla se pouze nepovolená zásoba mýdla v č.p. 11, která byla zabavena. Založení divadelního spolku a zakoupení jeviště v hospodě U Martinců
- 1945 – dokončení elektrifikace Vojenic
- 1946 – odchod min. 10 vojenických občanů do pohraničí
- 1949 – založení místního požárního sboru
- 1950 – pořádán 1. hasičský ples, obecním sluhou byl losem vybrán p. Jos. Špulák, snaha o kolektivizaci a zřízení zemědělského družstva
- 1951 – zřízení telefonní přípojky do č.p. 1
- 1954 – za kulaky byli označení p. Jos. Tošovský, č.p. 1, p. Jan Preclík, č.p. 16, p. Jos. Krámský, č.p. 32 a p. Jos. Mrázek, č.p. 6. Každý vlastnil mezi 12 a 15ha pozemků
- 1955 – p. Jos. Tošovský byl pravomocně odsouzen na 2 a 1/2 roku za domácí porážku. Jeho majetek byl zkonfiskován a rodina byla z obce vystěhována
- 1957 – poslední vystoupení divadelního spolku – hra L. Stroupežnického – „Pan Měsíček obchodník“. Na obloze se objevila polární záře. Bylo založeno JZD
- 1959 – první televizor v hostinci U Martinců – vybíral se dobrovolný poplatek 50 hal. za shlédnutí pořadu
- 1962 – záznam v kronice: „Obec byla v zanedbaném stavu, místní občané nejevili chuť k práci, bez které se dalo obejít“
- 1964 – myslivecký spolek slovil 17 kusů zvěře srnčí, 246 zajíců, 238 bažantů, 92 králíků, 6 lišek, 6 kun, 4 psy, 63 koček, 3 krahujce, 3 lasice a 1 tchoře. 9 starousedlíků se věnovalo včelařství
- 1965 – úmrtím V. Martince zanikl místní hostinec
- 1974 – počet stálých obyvatel 71, z toho 30 důchodců
- 1978 – zánik místního národního výboru. Vojenice spadají pod Voděrady
- 1992 – probíhají restituce, o své majetky se přihlásila rodina Brandejsova, Tošovských, Otčenáškovi a Hrochovi
- 2001 – počet stálých obyvatel 57, z toho 12 mladistvých
- 2002 – počátek stavby vysílače a rozhledny na Osičině, do provozu uveden v r. 2004
- 2005 – dokončení plynofikace obce. Obnovena činnost sboru dobrovolných hasičů
- 2006 – po 41 letech se ve Vojenicích opět čepuje pivo v baru Hrob v obecním domě. Instalace vysílače pro bezdrátový přijem internetu
- 2009 – počet stálých obyvatel 71, z toho 18 mladistvých
Nejpravděpodobnější pověst o pojmenování obce
V době vzniku obce někdy ve 14. století byla obec ve vlastnictví zemana Voje. Zeman měl svou dřevěnou tvrz obehnanou valy a příkopy napuštěnými vodou, která stávala v dnešním č.p. 4. Tento zeman však v důsledku špatného hospodaření upadl do dluhů a byl nucen všechen svůj majete rozprodat, z cehož pak vzniklo několik statků, na kterých jejich noví majitelé hospodařili. Největším statkem byl statek Brandejsů v č.p. 2, který měl výměru 300 korců pozemků. Zmíněný zeman Voje, který takto o majetek přišel, prodal i tvrz a kam se pak uchýlil není známo. Praví se však, že zůstal po něm název obce, který povstal z toho, když jeho majetek přišel do prodeje, tehdejší osadníci říkali: „Voje nemá nic“, od čehož je obec pojmenována „Vojenic“, později Vojenice. Tento zápis vložil do obecní kroniky dodatečně kronikář p. Josef Pavelka.
Obec Vojenice vznikla zřejmě někdy ve 14. století. První historický záznam pochází z roku 1522 a říká, že držitel Vojenic pan Václav Hlaváč z Vojenic obec prodal velmoži Vilému z Pernštejna. I přesto, že pán z Pernštejna patřil ve své době k bohaté šlechtě, musel se Václav Hlaváč domáhat zaplacení soudně. Po Vilémovi z Pernštejna se majitelé rychle střídali. Roku 1577 prodal král Rudolf II. Vojenice pánům z Opršdorfu, kteří panství drželi 107 let. Po několika další změnách majitelů kupuje panství roku 1694 Adolf Vratislav ze Šternberka. Tento rod držel panství až do roku 1848 a okolní lesy byly v držení rodu Šternberků až do pozemkové reformy v r. 1930. Kronika Prvním vojenickým kronikářem byl p. František Tošovský. Moc toho o něm ale nevíme. Co ovšem dobře víme je, že kronika byla během 2. sv. války tak poničená, že již nebylo možné v záznamech pokračovat a kronika se musela začít psát nová. Tohoto úkolu se, ne úplně dobrovolně, zhostil p. Josef Pavelka. Vojenický rodák a syn chalupníka, ročník narození 1900. V 17 letech byl odveden do rakouské armády a válku ve zdraví strávil v Jugoslávii. Poté ještě 2 roky sloužil v čs. armádě v Hradci Králové. Po návratu z vojenské služby převzal po rodičích správu hospodářství, přivydělával si jako zedník, dělník v bolehošťské zelárně a obchodník s ovocem. Vzhledem ke skromným rodinným podmínkám nikdy nemohl studovat, ač po tom velmi toužil. P. Pavelka začal psát kroniku v roce 1955 a svého úkolu se zhostil poctivě. Nevíme přesně, jak moc byla poničená původní kronika, ale p. Pavelka začal nové záznamy od dob prehistorických, rychle se přenesl do dob Přemyslovců a pokračoval až do konce 19. století. Mnohem podrobnější záznamy pak zapisuje od roku 1918, tedy od let, jejichž je on sám pamětníkem. Zápisy p. Pavelky končí nadepsaným rokem 1979. V záznamech pak pokračovala od roku 1983 paní Miloslava Otčenášková. Záznamy již nebyly tak košaté, jako tomu bývalo u p. Pavelky, ale přesně zaznamenávaly dění v obci. Od roku 2000 se vedení kroniky ujal p. Zdeněk Forejtek. Kronika má k roku 2009 celkem 338 stran záznamů a vřele ji doporučuji ke čtení v dlouhých zimních večerech.